V rámci touhy po poznání, cestovatelských vášní, pouhé zvědavosti, krystalizace projektu Paladran ale hlavně ukojení vlhkých snů pubescentních muzikantů, jsme jednoho dne naložili auto a vyrazili na jih za vidinou blyštivého pozlátka kapitalismu, megalomanství a globalizace - hypermarketu s hudebními nástroji. V Brně jsem vyzvedl Robotoma, tč.studenta vídeňského středního odborného učiliště zvukařského jako navigátora a "U starej Breclavi" jsme nabrali další zátěž do auta. Na nádraží už na nás totiž čekaly obě kostry a po drobném pohraničním incidentu s propadlou technickou (spolehni se na servis), ohodnoceném peněžitou prémií 200 Kč, jsme konečně mohli vstoupit do země zaslíbené, kolébky i národa našeho, rakve.

Škoda jen že na palubě nebyl diktafon nebo aspoň lepší paměť národa, protože oba ex-učitelé perlili spoustou příhod o "fiftýnech s 16 MB RAM", Superstar a právu na život české popmjúzik, upřímných generačních výpovědích českého nu metalu i třeba o krystalicky čisté ko(s)mické stravě " …hořické trubičky jsou ideální, to je jenom trochu mouky a ztužený pokrmový tuk!" ….takhle to však bylo pouze prchavé kouzlo okamžiku bez předání dalším pokolením :) A tak přes obligátní Brno - buzerantů plno jsme projeli objevnou Vídeň - buzerantů líheň a naši ex-teacheři se posléze vraceli do rodného nápaditého Hradiště - buzerantů skladiště.

Už první dojmy po dojezdu byly impozantní, "….tož je to taká hypernova s kytarama" :), napojili jsme své koníčky a ponořili se do muzikantského snu. Je to obrovské, oslňující, a dají se tam trávit celé dny. Prodavači pro nás čechy neuvěřitelně ochotní, akorát podali šňůru a nechali hrát kohokoli na cokoli, což však způsobuje i drobné komplikace, že zrovna v tom čase se tam nacházel i nějaký rakouský metalistický zmetek, který se chtěl jenom předvádět a vydržel to celé ty 3-4 hodiny, které jsme tam byli, akorát střídal B.C.Riche a komba, takže pro jeho pidlikání (po kterém dycky sledoval kolik lidí se na něho dívá) nešlo vůbec zkoušet třeba akustické kytary, protože to prostě nebylo slyšet, čukot kamčatský. Pracovat jako prodavač bych tady rozhodně nechtěl :)))))) Ale dost keců nechť promluví fotografie :)

Závěrem bych snad dodal jenom, že do takového obchodu se příliš nevyplatí jet "jen tak" bez jasných cílů, protože tam pak člověk zmateně pobíhá a neví co by dřív. V našem případě výprava splnila cíle částečně, Stingovu basu neměli ani tady, ale pořádně jsme prohnali Variaxy, trochu si zařádili v hlukové místnosti a aspoň poznali jako má vypadat správný music-shop :) Jako taková pěkná tečka za tím naším případem byla na zpáteční cestě něčí spontánní reakce na volební billboard:

Největším přínosem této cesty, bylo ale něco lepšího než zadrnkat si na pár kytar. Na základě poslechu pracovních nástřelů při bloudění v Rakousku se rozhodl Paladran team posílit výborný basák !!! Vivat Wiener Neudorf :)