V létě Přišel čas Na výlet do Velké nad Veličkou na veleznámé Horňácké slavnosti. Všude se mluví o tom, jak jedině tam je možné vidět ten poslední true-folclore a sjíždějí se tam proto lidé ze všech koutů naší zemičky a nejen z ní.

Ten den to byl bohatý kulturní program nabitý hodnotnými multimediálními zážitky z oblasti hudby i literatury. Nejprve "soukromý koncert" s premiérou tří nových písní hradišťského souboru Chudé Kostry s opravdu angažovanými a především nutričně výživnými texty (1) Militantní anorexie do každé rodiny 2) Zelenou deregulaci Míru a Váhu! 3) Prst v krku je tvůj opravdový přítel), načež dvě kostry ze tří zvýšily pohotovostní hmotnost automobilu o celých 60 kg a po této "nechutné" ukázce prázdného žaludku českého UH (pardon moravského UG) jsme konečně mohli vyrazit vstříc autentické a nefalšované hudbě.

Přirodní amfiteátr (Horňácká aréna) vypadal velice příjemně a už byl vlastně zaplněn, přestože pořád přicházeli noví a noví návštěvníci. Po zjištění že všechny zúčastněné cimbálové muziky jsou dokonalé Rubátory jak ve smyslu nasazení tak metronomu :), Kostry začaly bleskově doplňovat hladinu provozních kapalin což mělo zanedlouho za následek neodbytné přednášky o ruském naturalismu se zvláštním akcentem na nesmrtelné dílo světové literatury - Bratři Kara ben Mazovi. Dospělo to až do surrealistických konců, kdy nevítané návštěvy se řešily všemocným - Četls Bratry Karamazovy? Ne?!? Tady Petr ti to rád vysvětlí…. :) Ale zanechme bulváru a dejme prostor paparazziům…

Dokonce se dala uspořádat malá soutěž - Najdi si svou celebritu, jak dokumentují následující momentky. (čerpáno z pramene kde najdete další fotky z této akce.)

Závěrem by se dalo říct, že pro mě, se žádný mystický zážitek s propojováním s našimi předky pomocí autentické hudby, nekonal. Bylo to příjemné, ale nijak zásadně se lišící od jiných folklórních vystoupení, které jsem měl možnost shlédnout už mnoho. Jedinými takovými zážitky pro mě nadále zůstávají některé pasáže z koncertů Dagmar Andrtové a taneční pár z Portorika na festivalu Vsetínský krpec při jejichž vystoupení mi silou prožitku nezadržitelně tekly slzy (přestože doprovodný zpěv byl ukrutně falešný a perkuse nemám příliš v oblibě :) Možná celonoční hraní muzik v každém dvoře ve Velké je to ONO, ale to až někdy příště… Cestu k domovu nám zpříjemňovalo kosternaté řešení existencionálního životního problému, proč ty holky nějak moc neberou tak výborný hudební projekt jako je "Vladimír Beránek a jeho cizopasníci", to je opravdu záhadou ale ani dostatek teplého piva v prázdných žaludcích našich anorektiků nepřineslo uspokojující odpověď :))))))