Pro baladu s pochmurným dějem a tragickým koncem byl dávno předurčen horňácký vlkodlak Juraj Sládkovič. Stálo to sice trochu námahy ho uhnat (nejpovedenější výmluva byla - Neumím zpívat česky, sic! :), ale za pomoci valašské asertivity spolu s ruskou pohostiností (slivovica + vodka) se nakonec zadařilo. Jedno slunné čtvrteční odpoledne se přidal i horňácký zvukový majstr s trochu zavádějícím jménem Valášek a tragédie mohla vypukout...

Nezkrotný živel Skuny však proměnil nahrávání v třeskutou komedii, kdy režisér s kameramanem často nevěděli, jestli se mají svíjet smíchy nebo točit. Tím pádem byl požadavek na grande finale nekonečné telenovely splněn do puntíku (vzrušení, stará a tajemství, překvapivé zauzlení střev, smích a pláč prostě plamenná reality šú). Nenechte si tedy ujít tento rozžhavený konec, k němuž vám zákopčaník přeje oheň v buši.